Slovensko: Chill, hory a příroda

Víte, co má za výhodu mít příbuzný na Slovensku? Mít tu možnost jet na tejden do hor na chatu. Jenom klídek, beránci a bzučení. RÁJ.



Jak už jsem psala v úvodu, jsme na týden na chatě ve středním Slovensku u příbuznejch. Jezdíme sem každej rok na Silvestra a občas zajedem i takhle v létě na delší dobu. A řeknu vám, je to skvělej relax. Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, co utíká do přírody a do hor, ale postupem času k tomu spěju.

No a co se tady na chatě vlastně tak dělá? Mazlí se s ovečkama, krměj se ovečky, chodí se na procházky, válí na zahradě a no furt se přežírá dobrym jídlem. Sbíráme si ředkvičky, hrášek nebo rajčata z vlastní zahrádky a tak podobně. Je to čirej relax. Jo možná to narušuje služba na umytí nádobí, ale to je jediný mínus.



O napsání tohole článku jsem přemejšlela už celkem dlouho, a to hlavně proto, že si hodně lidí neváží přírody a toho, čím se obklopuje. Vztah s přírodou je přece jeden z těch nejdůležitějších vztahů, kterej by člověk měl mít. Příroda nám dala život a na to bychom neměli zapomínat. Ať už jsme z města nebo z vesnice, každej by měl jednou za čas vyrazit do lesa a vnímat tam všechno kolem sebe.






Jasný, dovolená u moře je taky úžasnej relax a pro mě každoroční nutnost (dokud to jde, proč ne), ale tohle je úplně o něčem jinym. Strávit pár dní se svojí rodinou na tak krásnym místě je pro mě prostě zážitek. Ať už to zní jakkoliv klišé, mám to ráda a jsem za to vděčná.



You Might Also Like

2 comments

  1. Tohle je fakt článek, kterej jsem nepotřebovala. :D Zrovna jsem si douklidila svůj kufr plnej zpocenejch hadrů z Alp, který jsem si maximálně užila a přesně jak píšeš...dřív jsem byla typ, kterej sice s rodičema jezdil na dovolený, měla jsem i radši hory než to moře, (trpim alergií na slunce a ani ty vedra jsem zrovna moc nemusela, ale teď už je to taky jiný) ale jak jsem byla v pubertě, tak jsem se během toho dne těšila zpátky na pokoj, kde jsem měla nastartovanýho notebooka a pokoj bez wifiny pro mě byl nepředstavitelnej. Přes to prostě nejel vlak. Až tady v těch Alpách jsem si naopak uvědomila, jak je naopak strašnej dar, když jste někde úplně odstřihnutý od světa a hlavně od těch sociálních sítí. Wifina byla, ale neskutečná a já z toho měla akorát nervy, takže jsem se za ní ani tolik nehnala. Byla jsem ráda, když jsem mohla spamovat instragram fotkama a tím jsem skončila, ani na messengeru jsem nikomu neodpovídala.
    Ale to jsem zase sebestředně odbočila. Slovensko naprosto zbožňuju. Jestli něco, tak to je Slovensko a hlavně Tatry, ale Slovensko samo o sobě je boží. Miluju jejich jazyk. Já vim, že je hodně podobnej tomu našemu, ale přijde mi takovej příjemnější. Jemnější. Strašně Vám závidím, že takhle můžete za někým na to Slovensko vyrazit a ještě tam takhle můžete hezky statkařit se zvířátkama. Nikdy jsem se s ovečkou nemazlila. :(( Ale přidám to na svůj bucket list. :D Chtěla jsem jet do Tater na dovču, ale pak mamka přišla s těma Alpama, tak jsem si řekla, že to nechám třeba na další rok.
    Naprosto souhlasím s tím, že bychom si měli přírody víc vážit. Nebude tu totiž podle mě napořád, nebo aspoň ne v takovym stavu, jako teď. Jakmile jsme dneska přejeli hranice, tak je mi strašně divně a Alpy mi moc chybí. Co Alpy, chybí mi ten vzduch a ta atmosféra, ty hodný lidi a klid. Týden je strašně krátká doba na dovolenou. :(
    Mějte se krásně. Žeru Vás! ♥

    OdpovědětSmazat

Domů Příspěvky Portfolio Kontakt