Šanghaj: Angličtinu a nízký ceny pohledej

Šanghaj, město, který jsem nijak extra neplánoval navštívit, ale shodou náhod jsme tady přestupovali cestou na Bali, a měli jsme tady moře času, takže jsme dostali víza a mohli jsme Šanghaj okouknout.





Takže, jsme na letišti v Šanghaji, kde nás regulérně vysadili na cargu a odtud jsme jeli busem do terminálu, letiště, no ucházející, viděl jsem horší, ale hezký to tady neni a taky je tu liduprázdno. Fajn, jdeme dál letištěm, začíná to bejt barevnější a zajímavější, čím dál víc lidí, to už jdeme kolem restaurací a blížíme se k metru a hlavně k maglevu, vlaku co s váma letí 430 km/h. A to doslova letí, protože je na magnetu a vznáší se. Samozřejmě všude okolo už jsou jen čínský znaky, ani na letišti angličtiny moc nebylo a to včetně informací, kde na mě holka čučela s otevřenou pusou, co jí to vykládám. No nic, povedlo se nám koupit lístky na metro (maglevem jsme jeli při druhý návštěvě Šanghaje cestou z Bali zpátky do Prahy) a vytipoval jsem, kam zhruba pojedeme, abysme se dostali do centra, cílem bylo panorama obchodního centra města, toho co všichni znaj.





V takhle velkym městě jsem asi nikdy nebyl, a když jsme vylezli z metra, tak jsem jenom koukal, zase jako malej kluk, okukoval jsem všechny ty vysoký baráky a vlastně jsem ani nevěřil, no spíš ani nechápal, že se nacházim na tomhle místě. V Číně, tak daleko od toho starýho kontinentu a jen si tu stojim a očumuju vysoký domy. Lítám po celý ulici, mamka se jen tak tak drží ale očividně je stejně vyprdlá jako já. Fotím jedna báseň, tu starej děda na kole, tu lidi tančící cosi se "šavlí" v ruce jen tak na ulici (netušim jak se to jmenuje ale provozuje to tu snad každá druhá pani). Letímě směrem k panoramatu, cestou potkáváme sochu vůdce Maa (na tu taky nevěřícně čumim) a pár bilboardů s cepem a kladivem, jo fakt. A vážně, stojíme na pobřeží, za náma jsou centrály Bank of China a podobně a koukáme na to tak známý východní panorama. Jsem bez sebe, nikdy jsem netušil, že se sem podívám. Při tomnhle úkazu usrkávám čaj s mlíkem, kterej se tu dá všude možně koupit (vypil jsem toho tak 2,5 litru) a jen se kochám. Pro tenhle jeden den toho bylo dost, nebylo zase tak moc času.


Přesuneme se dál v čase a já se s mamkou vracím do Čech, takže znovu přestup v Šanghaji. Tentokrát se proletíme maglevem co jede těch 430km/h a snažíme se dostat na nějaký historický místa Šanghaje, koktrétně do starý Šanghaje, spolu se zahradama Yu. Po pár problémech jsme taky tyhle místa objevili, a byla to krása. Potom už jsme vícemeně měli volnej čas, takže jsme zkusili okouknout obchody, když všichni řikaj, že je to tady levnější. Prd! Neni, teda pokud se nechcete vydat do spešl čtvrtí a hledat, nám se nechtělo. Většina věcí mi přišla dokonce dražší jak u nás. Další věcí je, že kdekoli jsme se snažili nějak domluvit byl problém. Neuměj tu anglicky, vážně neuměj. Ruce a nohy, to jediný pomohlo. Příkladem už může snad jen bejt to, že v zahradách Yu byla jakási "dobrovolnice pro turisty", tahle osůbka k nám přišla a vyhrkla na mě "What do you want?!". No došlo mi, že se asi ptá co hledáme, tak jsem jen krkolomě a nejistě odvětil, že záchody. Chvilku zapřemejšlela, nacež mi ukázala doleva a zahlásila "Right"... V obchodech to stejný a v restauraci ukazovat na obrázky, jinak máte smůlu.











Tak, a to byl zase jednou takovej nějakej souhrn toho, co bylo nebo nebylo v Šanghaji. Píšu to dost zkráceně, ale kdyby o tom někdo chtěl pokecat nebo tak, dejte vědět.





Zatím díky, Dominik

You Might Also Like

1 comments

  1. Ta zahrada, či park, tady na konci, to vypadá jak z Mulan a já miluju Mulan, takže to je asi jediný, u čeho jsem si řekla, že jako Šanghaj jo. A možná i jindy Šanghaj jo, ale jde o to, že já jsem strašně nervózní, když mám být někde, kde neumím jazyk a ještě hůř, když se ani anglicky nedomluvim. Třeba z toho důvodu se asi nikdy nepodívám do Francie. Já vím, že bych se tam pravděpodobně domluvila, ale slyšela jsem plno věcí, že jako Francouzi nejsou na ájinu zvědavý.
    Tak jako tak. Já jsem otevřená čemukoliv, takže Šanghaj bych ráda viděla, ale co se týče tý domluvy, tak by mi trvalo asi dlouho, než bych si přestala připadat jako blbec. :D

    OdpovědětSmazat

Domů Příspěvky Portfolio Kontakt